Rybí restaurace Šupina a Šupinka, apartmány

Okoun říční

Kresba © Radek Doško
  • latinsky: Perca fluviatilis
  • slovensky: Ostriež obyčajný
  • anglicky: Perch
  • německy: Barsch, Flussbarsch
  • řád: Ostnoploutví
  • čeleď: Okounovití
  • potrava: dravec
  • délka života: 15 let
  • pohlavní dospělost: 2-5. rok
  • doba rozmnožování: duben-květen
  • běžná velikost: 15-30 cm
  • maximum: 0,1 až 0,4 kg

Okoun říční je značně rozšířenou rybou celého severního mírného pásu. Obývá Evropu, značnou část Asie a také Severní Ameriku. kde žije poddruh P. fluviatilis flavescens vyznačující se nažloutlými ploutvemi. Úspěšně se aklimatizoval v jižní Austrálii.

Žije prakticky ve všech typech vod s výjimkou ryze pstruhových potoků a silně přehřátých tůní s nedostatkem kyslíku. Zvláště dobře se mu daří v hlubších údolních nádržích s členitými břehy, kde dorůstá i největších rozměrů. U nás je původním a široce rozšířeným druhem.

Jako typický zástupce ostnoploutvých ryb má okoun dvě hřbetní ploutve, přičemž první má tvrdé špičaté paprsky sloužící k obraně, zatímco paprsky zadní ploutve se větví.

Další ostré trny se vytvořily z prvního paprsku břišních ploutví a z výběžku skřelové kosti. Šupiny okouna jsou drobnější a velice drsné se zvlněným okrajem (tzv. ktenoidní typ) a pokrývají tělo jako krunýř.

Tělo je poměrně vysoké a výška narůstá se zvyšujícím se věkem. Starým okounům hřbet za hlavou prudce stoupá a tvoří jakýsi hrb. Hlava okouna je opatřena prostornými ústy, jejichž čelisti jsou tvořeny subtilními kůstkami, mezi nimiž je napjata tenká blána. Tlama je opatřena drobnými zoubky, které vytvářejí spíše jen drsné plochy a rozhodně nijak nevyčnívají.

Svaly ovládající stisk čelistí jsou poměrně slabé, proto má okoun vyvinutý silný polykací reflex a potravu uchopenou do tlamy ihned posunuje do jícnu. Dá se to pozorovat na ulovených okounech, kteří někdy ještě v ruce rybáře polykají vláčecí nástrahu, jejíž háček se jim v tlamě uvolnil. Při lovu na měkké vláčecí nástrahy se tento fakt úspěšně využívá a zkušení vláčkaři nechávají své gumy okounům několik sekund „dobrat“.

Oči okouna dělají svému majiteli čest. Jsou veliké a okoun je skutečně využívá jako hlavní zdroj informací o svém okolí a vizuální signály mají rozhodující úlohu i při lovu kořisti.

Zbarvení okouna je zelenavé nebo nažloutlé s tím, že od téměř bílého břicha směrem ke hřbetu postupně tmavne. Obrys okouního těla se pokouší narušit 5 až 9 svislých tmavých pruhů, které zvláště v zarostlých vodách vytvářejí účinnou kamufláž.

V kontrastu s krycím zbarvením okouního trupu je ale barva ploutví na spodku těla (břišní, řitní a ocasní), které jsou oranžové nebo červené.

Okoun je u nás hojnou rybou, jejíž lov už dávno není doménou začátečníků se splávečkem a krabičkou žížal. Ztratil i někdejší nálepku plevelné ryby a zájem o jeho lov stále roste. Dnes je oblíbenou rybou vyznavačů lehké přívlače a začínají o něj jevit zájem i muškaři. To vše se ale bohužel děje v době, kdy stavy okouna pozvolna klesají, částečně i z důvodu nadměrného lovu.